Tento článek je pro mě takové nezpracované téma, které je pro mne aktuální poslední léta. Pro některé z vás bude příliš ezo, tak jej klidně přeskočte a přečtěte si něco jiného..
Od malička jsem byla člověk, který měl svého Průvodce, který cítil sílu kamenů a rostlin a prostě existence jemnohmotného světa pro mne nebylo tématem k diskuzi. V průběhu času se trochu měnil směr a projevy a způsob, jakým jsem k tomu všemu přistupovala, ale základ zůstal stejný.
Každý jsme Tvůrce
V dospělosti jsem tomu všemu dala racionálnější formu a žila s vědomím toho, že si za svůj stav mohu sama – že stačí, abych vše vzala do svých rukou – myšlení, přesvědčení, stravu, abych naslouchala sama sobě..a bude mi skvěle. V případě nemoci jsem si ve většině případů dokázala najít souvislost s životními situacemi, v nichž jsem šla proti sobě.
Když jsem něco nevěděla nebo potřebovala s něčím pomoct, věděla jsem, že jsou tu pro mě meditace, šamanské putování..že řešení a poznání si nesu v sobě a je to všechno nesmírně jednoduché.
Strach z vnitřní síly
A přesto byly situace, kdy jsem těchto metod nebyla – a nejsem – schopná. Situace, které pro mě měly nesmírnou hodnotu, a já je přesto nebyla schopná vzít do svých rukou a nechat se vést.
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že mi bránila vidina Zázraku. To, že se skutečně dozvím, co je potřeba udělat, a ono to vyjde..V tomto poznání mi neskutečně pomohlo toto video od Terezy Kramerové. Do té doby jsem si nikdy plně neuvědomila, že ta Čarodějka, kterou si v sobě nesu stejně jako spousta jiných žen, se stále bojí odsouzení.
Rozechvívat struny
A tak se pro mne tento rok stal zásadním. Je rokem, kdy si v sobě hýčkám svoji ustrašenou Čarodějku, která si o Beltinu osvojila PětiKlíč a snaží se ho vědomě používat a nebát se ho. Protože on ji v dnešní době na hranici nedovede.
Čarodějku, která se pomocí Kompasu utvrzuje v tom, že některé věci už mohou být normální; že je naprosto v pořádku trpět deset dní šílenou bolestí zubů, kterou už nebyly schopné utlumit ani léky, ale která ustane poté, co si s těmi zuby promluví a projeví jim svou lásku a péči.
Čarodějku, která si naprosto zamilovala Sáru, protože je to pro ni ta nejúžasnější konejšivá náruč, která ji utvrzuje v tom, že svým myšlením může změnit (nejen) svůj svět.
Čarodějku, která je více než jindy napojena na rytmus přírody a nemůže se dočkat, až jej přiblíží i synovi..