Když nám s partnerem Martina Holcová před lety říkala, že píše knihu o úklidu s dětmi, v duchu jsem musela souhlasit s mým mužem, který se divil, že „na tom přece nic není“. Na jeho i svou obranu musím říct, že jsem v té době prvního syna teprve čekala..
Jaké je to u nás teď?
Jsou dny, kdy ráda rozlepím ráno oči, protože mě obklopuje prostor, ve kterém se dá víceméně vyznat. Ale taky jsou dny, kdy nacházím kartáček na zuby v kuchyňském dřezu, deodorant na zemi pod konferenčním stolkem v obývacím pokoji a v poledne volám muži do práce, abych se ho zeptala, kde najdu varnou konvici (v koupelně pod ručníkem). Občas je po celé kuchyni rozsypaná pohanka a já usínám vyčerpáním v posteli vedle syna, zubní pasty, kostičky z vkládačky a knížky se zvířátky pod polštářem.
Čím je syn starší, potýkám se s myšlenkami na to, jak a jestli ho zapojovat do úklidu, jestli nepočkat, až s tím přijde sám. Valí se na mě vlastní vzpomínky z dětství na styl uklízení, který jsem neměla ráda, a zároveň vím, že nechci všechno dělat sama. A podle rozhovorů, které se svým okolím vedu, nejsem sama, která občas tápe.
Návod, jak na to?
Martině se v její knize Uklidím, až děti vyrostou povedla neskutečná věc: sesbírala střípky týkající se ú-klidu od nejrůznějších lidí, ať už bezdětných či z velkých rodin, a dala jim řád, čímž vznikla pořádná dávka inspirace. Navíc se obrátila i na odborníky, včetně Naomi Aldort, kteří přispěli zase svým pohledem.
Kniha tedy není zaručeným návodem, jak k tomu přistoupit správně, dokonce se dost názorů střetává – a je jen na vás, abyste si utřídili, jak chcete, aby to fungovalo u vás. Třeba vám v tom pomůže Montessori a waldorfský přístup, nebo se najdete v některém z mnoha příběhů dalších rodin. Pokud (nejen) o tématu ú-klidu začnete přemýšlet a nacházet svou schůdnou cestu, splnila kniha svůj účel.
Chaotický systematik
Co dala kniha mně? Především uklidnění, že v tom nejsme sami. Spoustu náhledů na to, jak jiné rodiny hledají rovnováhu, jak (jestli) zapojují děti do domácích prací, pravidlo VHZ! (VěcHnedZpět!), které se snažím (zatím neúspěšně) naučit i svého manžela, spoustu podnětů k přemýšlení.
Uvědomila jsem si díky ní, že jsem v zásadě systematik (možná dáno výchovou, možná tím, že jsem Panna), ale dělá mi problémy udržovat pořádek, když v tom nejsem podporovaná. Po kratším či delším čase uklízení po někom dalším se zaseknu a odmítám „dělat služku“, ale zároveň v tom chaotickém prostředí umírám.
Naopak muž je chaotik, který má sice rád pořádek, ale není schopný jej udržovat. VHZ nefunguje. Jak z toho ven? I inspiraci pro tyto neshody kniha obsahuje.
Všechno musí pryč
A v neposlední řadě, abych nenaplnila název knihy (to by bylo, synovi je teprve šestnáct měsíců..), nechala jsem se inspirovat kapitolou o zbavování se věcí. Taky tomu nahrává blížící se jaro, taky to, že u nás není k hnutí. Ale hlavně to, že už během čtení má člověk nutkání odložit knihu a jít něco probrat, cokoliv.
Tak jestli máte místo v knihovničce, přidejte si do ní knihu Uklidím, až děti vyrostou od Martiny Holcové. Pokud se vám tam nevleze, alespoň si ji půjčte z mé vlastní Otevřené knihovničky. Nebudete litovat.