Před porodem jsem byla ženou, která milovala cestování, pobyt v přírodě, trávila spoustu času s kamarádkami v čajovně a ve volných chvílích jsem si četla a poslouchala hudbu. Po porodu se všechno ztratilo, jako bych zapomněla..
Něco chybí
Myslím, že mě ze začátku naplňovala každá minuta strávená se synem. Když vedle mě nebo na mně spal, četla jsem si; víkendy jsme hodně trávili mimo domov.
Kolem synova roku přišlo období, kdy začal špatně snášet cestu autem a dlouhé trasy vlakem ho nudily. Jeho spánek přes den, a tedy i můj čas na sebe, se výrazně zredukoval, a já na sobě začala pozorovat neustálé podráždění. Chybělo mi si vydechnout, ale když jsem si pokoušela představit hodinu osamotě, nevěděla jsem, čím ten čas, kromě úklidu, vyplnit.
Známé maličkosti
Ke svátku mě tátova přítelkyně překvapila darováním čajové soupravy. V tu chvíli jsem měla před očima veškeré chvíle strávené v čajovně a velký otazník, kdy jsem si naposledy vypila teplý čaj. To, co jsem pak co nejdříve udělala pro sebe, na sebe nenechalo dlouho čekat – uvařila jsem si kvalitní zelený čaj a pořádně si ho vychutnala.
Další střípky ke mně začaly postupně přicházet – zcela náhodou jsem objevila starý mp3 přehrávač a jeden večer se zaposlouchala do hudby, kterou jsem v něm měla. Začala jsem si znovu všímat knih v knihovničce a tím i témat, která pro mě bývala důležitá. Oprášila jsem své staré deníky a začetla se. Pomalu jsem začala třídit, co ve mně ještě žilo a volalo po prostoru k růstu, a to, co už mi dávno nic neříkalo. A objevil se nový prostor, který teprve čeká na naplnění.
Být sama mámou
Řekla bych, že každá žena-matka na plný úvazek brzy zjistí, že se celé dny sice stará o dítě, ale vůbec ne sama o sebe. Čím později na to přijde, tím těžší pro ni bude si vzpomenout, co ji vlastně baví a naplňuje, co je TO, co jí chybí. Pohyb? Společnost? Nebo naopak samota? Když žena zvládne ten první krok, je pak snadnější a snadnější hledat si chvilky, v nichž může být sama sebou – i když už si roli mámy nikdy neodpáře.